Historie hradu Lipnice

Lipnický hrad, založený na počátku 14.stol. v blízkosti Haberské a Humpolecké stezky směřující z Moravy do Čech, patří k největším gotickým hradům u nás.

O Lipnici nacházíme první písemné doklady v roce 1247 spojené se jménem příslušníka starého rodu Ctibora, jehož sídlo, hrad Cimburk, ležel nedaleko Poličan u Kutné Hory. Ve zprávě šlo však pravděpodobně o Starou Lipnici, dnešní Dolní Město, o němž je první zmínka už v roce 1226 jako o osadě příslušející k Želivskému klášteru. Protože v roce 1316 hrad už stál, je zřejmé, že byl postaven kolem roku 1310, jak potvrzuje sama stavba.

Roku 1314 je uváděn lipnický purkrabí Bernard a roku 1316 první známý majitel Raimund Bítovský z Lichtenburka, příslušník rodu Ronovců. Raimund, majitel moravského Bítova Lipnici krátce předtím koupil pro svého syna, ale už v r.1319 prodává panství Řehníkovi z Dražic. Tomu však bylo panství zabaveno českým králem Janem Lucemburským a odevzdáno nejvyššímu maršálkovi Jindřichovi z Lipé, jehož rod vládl na Lipnici do roku 1370. Gotický hrad byl vybudován na protáhlém vrcholu skalnatého hřebene. Na jihozápadní a západní straně byl chráněn mohutným skalním útesem příkře spadajícím k městečku a ostatní strany tvořily strmé svahy. Před vstupem do hradu byl hradní příkop překlenutý padacím mostem. Do hradu se vstupovalo širokým průčelím se vstupní branou, kterému poskytovala ochranu čtverhranná velká věž. Fronta pokračovala dvoupatrovou budovou purkrabství opírající se o vysokou hradbu.

Hlavním traktem severozápadní strany rozlehlého hradu byl dvoupatrový tzv. Thurnovský palác. Jeho faktickou součástí se stala mohutná Samsonova věž, postavená na půdorysu pravidelného čtyřúhelníku. Uvnitř věže byla soudní síň, alchymistická laboratoř a v jejím podzemí byla do skály vylámána hluboká studna. Z přízemí se vcházelo do sousední malé budovy tzv. vrátnice, od níž se až k hlavní bráně táhla hradba. Součást obranného systému tak tvořilo několik hradebních pásem s bastionem Křenovka, uzavírajícím hradní příkop na straně severní, a další věž na straně západní.

Od roku 1370 patřil lipnický hrad královské koruně, a to králi Karlu IV., který mimo jiné udělil Lipnici městská práva. O šest let později Karel IV. zastavil panství moravskému rodu pánů z Kunštátu a Poděbrad. Dalším majitelem byl Vít z Landštejna,který získal hrad dědičně od Václava IV., po něm jeho syn Vilém. Landštejnové založili v městečku školu, na hradě kolegiátní kapitulu. Po Vilémově smrti přešel majetek na manžela jeho dcery Kateřiny Čeňka z Vartemberka, nejvyššího purkrabího pražského, horlivého stoupence husitství, který na hradě umožnil svěcení prvních husitských kazatelů.

Čeněk z Vartemberka dal roku 1417 unést světícího biskupa pražské arcidiecéze Heřmana Nikopolského při jeho návštěvě Německého Brodu a násilím jej přinutil, aby v lipnické kapli vysvětil uchazeče o kněžství víry pod obojí. Po Čeňkově smrti roku 1425 přešel majetek na Oldřicha z Rožmberka, jemuž pak Lipnici zabral táborský hejtman Jan Smil z Kremže.

Roku 1436 koupil hrad od Rožmberků Mikuláš Trčka z Lípy, který rozsáhlou přestavbou hradu vytvořil z Lipnice hlavní středisko svého velkého panství. Za panování Trčků byl hrad opevněn na nedobytnou pevnost a stavbou předsunutého opevnění, tzv. Bílé věže, se posílila obranyschopnost města. Na místě starší budovy purkrabství vznikl nový renesanční Trčkovský paláce a byl upraven i Thurnovský palác. Přestavěna byla věž Samson, otevřená do nádvoří velkými goticko-renesančními okny.